Elastické-perfektně plastické modely
V případě elastického-perfektně plastického materiálového modelu se předpokládá, že plocha plasticity zůstává během plastického tečení konstantní.
Schématicky tuto skutečnost znázorňuje pracovní diagram na obrázku, kde σy představuje tzv. mez kluzu oddělující elastickou odezvu od odezvy plastické. Při dosažení meze kluzu se již napětí v daném materiálovém bodě nezvyšuje, platí tedy σ = σy. Naproti tomu v případě elasto-plastického materiálového modelu se zpevněním/změkčením se může hodnota meze kluzu s vývojem plastického přetvoření zvětšovat/zmenšovat.
Při dosažení meze kluzu odpovídá přírůstek celkového přetvoření Δε přírůstku plastického přetvoření Δεpl. Počáteční přetvoření je na rozdíl od lineárních modelů součtem přetvoření vyvolaného změnou teploty εθ = αΔθ, kde α je součinitel teplotní roztažnosti, a přetvoření plastického εpl, tedy ε0 = εθ + εpl. Napětí se počítá pouze z elastické části celkového přetvoření εel = ε - ε0, tedy σ = Eεel. Postup výpočtu plastického přetvoření se řídí zvoleným typem materiálového modelu.
Do třídy elastických-perfektně plastických materiálových modelů řadíme modely Drucker-Prager, Mohr-Coulomb, Hoek-Brown.