Nastavení metody Arc-length (metoda oblouku)
Metoda Arc-length je poměrně robustní metoda vhodná při řešení problémů spojených s vyhledáváním limitního zatížení. Na rozdíl od NRM, u které je řešení řízeno přírůstkem zatížení, zavadí metoda oblouku dodatečný parametr představující určité omezení hodnoty přírůstku zatížení v daném výpočtovém kroku. Hodnota délky výpočtového kroku tedy záleží na průběhu iterace a je přímo závislá na zvolené délce oblouku.
Základem této metody je předpoklad proporcionálního zatěžování. To znamená, že příslušnou úroveň celkového zatížení působící na konstrukci lze vyjádřit vztahem:
kde: | F | - | stávající úroveň dosaženého zatížení |
λ | - | koeficient proporcionality | |
F | - | celkové předepsané zatížení |
V případě ALM představuje F pouze jakousi referenční hodnotu zatížení, která je konstantní v průběhu celého výpočtu odezvy konstrukce. Skutečná hodnota zatížení na konci výpočtu je rovna λ násobku F; λ < 1 představuje stav, kdy skutečná únosnost konstrukce je menší než předpokládaná hodnota referenčního zatížení; pokud λ na konci výpočtu přesáhne hodnotu 1, program automaticky upraví délku kroku tak, aby řešení zkonvergovalo k hodnotě λ = 1 v rámci zvolené tolerance, která je dána hodnotou 0,01 (1% zadaného maximálního zatížení). Tuto hodnotu nelze měnit.
Literatura nabízí řadu formulací původní metody Arc-length. V programu je implementována metoda navrženou Crisfieldem a konzistentě linerarizovanou metodu pocházející od Ramma. Formulace druhé jmenované metody je sice podstatně jednodušší než metoda Crisfieldova, není však zdaleka tak robustní. Standardní nastavení je metoda Crisfieldova.
Dalšími důležitými parametry jsou Nastavení délky oblouku a Automatická kontrola délky oblouku.
Arc-length - nastavení verze metody